Abeceda skla – technika, pojmy, vědomosti

Barvení

Svoji barvu získává sklo v tavicí vaně nebo v pozdějším výrobním kroku v předpecí, feederu. Pro flexibilnější reakci na přání zákazníků a nabídku širokého spektra barev se používají různé metody barevní. Při tradičním postupu barvení ve vaně se barvicí složky zamíchají do skleněné taveniny, která se skládá z křemičitého písku, sody, vápence, dolomitu a použitého skla. Podíl střepů může být v závislosti na barvě až 90%. U menších výrobních dávek a speciálních barev přimíchávají výrobci skla barevný koncentrát do hmoty ve feederu.

Chlazení

V chladicí peci se stále ještě do ruda rozpálené konzervové sklenice a láhve postupně ochladí. Tento pomalý proces ochlazování je nezbytný pro uvolnění materiálových pnutí ve skle. Povrch se následně ošetří tak, aby byl chráněn před poškrábáním.

Cradle-to-cradle

Znamená koncept „od kolébky ke kolébce“ bezodpadového hospodářství, kde jsou všechny látky trvale součástí přirozených koloběhů nebo uzavřených technických oběhů. Možnými materiály pro tyto koloběhy jsou vedle skla kompostovatelné textilie, kompletně recyklovatelné suroviny, čisté plasty nebo kovy, které lze nekonečně často používat pro stejný účel.

Ekologická bilance

Správným rozhodnutím z ekonomického a ekologického hlediska je neustálé zlepšování ekologické bilance při výrobě skla. Opakované používání použitého skla enormně vylepšilo ekologickou bilanci výroby skla během pouhých několika desetiletí: v posledních 25 letech snížil evropský průmysl obalového skla díky recyklaci a technologickým inovacím emise CO2 a zatížení odpady o 75%.


Energetická účinnost

Pro výrobu skla jsou nezbytné vysoké teploty, kterých se zpravidla dosahuje pomocí zemního plynu. V tavicí vaně se směs použitého skla a primárních surovin zahřeje na cca 1 600 stupňů Celsia. Právě proto, že je energetická potřeba vysoká, mají výrobci skla zvláštní odpovědnost. Technologické inovace a podnikatelská rozhodnutí respektující udržitelnost vedou ke zlepšení energetické účinnosti. Receptem je zvýšení podílu použitého skla. Souvislost podílu střepů a úspory energie je přitom lineární: u každých 10 procent použitého skla se uspoří 3% energie a 7% emisí CO2.

Ekologická udržitelnost

Ekologická udržitelnost popisuje politickou a společenskou dimenzi zachování rozmanitosti druhů a podpory ochrany klimatu tak, aby příroda a životní prostředí zůstaly zachovány pro následné generace. Je jedním ze tří pilířů trvale udržitelného rozvoje.

Inertní, chemická vlastnost 

Jako chemicky inertní (lat. „netečný“, nezúčastněný“) se označují látky, které nereagují s potenciálními stranami nebo reagují jen v mizivě malé míře. Sklo je inertní: nic nepřejde ze skla do produktu, nic zvenčí nepronikne sklem dovnitř a nic ani neunikne ven. Skleněný obal nereaguje se svým obsahem, je neprodyšný a chuťově neutrální.

Kontrola kvality


Před roztříděním, zabalením a expedicí jsou skleněné obaly podrobeny přísnému certifikovanému procesu kontroly, aby byla zajištěna stabilní vysoká kvalita výrobků. Měří se hmotnost, obsah a rozměry. K destrukčním zkouškám patří vnitřní tlak, náraz kyvadla a tepelný šok. K nim se ještě přidávají vřazené kontroly na linkách pomocí inspekčních strojů (kontrola tloušťky stěn, kontrola trhlin, kontrola vměstků atd.).

Metoda dvakrát fuk

Technika pro výrobu dutého skla, vynalezená v roce 1925, která se dodnes používá. U metody dvakrát fuk vytvaruje dávkovací stroj z roztaveného skla podélnou skleněnou kapku, která se kanálkem zavede do předformy. Zde se předfoukne do prvotního tvaru, zhotoví se ústí a poté se dokončí do finální podoby v konečné formě.

Metoda konečných prvků

Rozhodující pro vysokou stabilitu vylehčeného skla je koncepční fáze, která předchází vlastní výrobě. Designéři skla rozloží skleněný obal pomocí speciálního softwaru na malé dílčí segmenty, u nichž lze chování struktury definovat snáze než u celého tělesa. Identifikují místa, která jsou vystavena vyšším zatížením. Pro snížení těchto zatížení často postačí jen nepatrné úpravy geometrie obalu. Vylehčené sklo lze pomocí této metody bez problémů vyrábět, plnit a skladovat ve stejné kvalitě.

Metoda lisofuk

Jedna z nejpoužívanějších metod průmyslové výroby dutého skla. Při lisofuku se skleněná kapka dostane shora do formy, do níž se zespodu zasune lisovací razník. Jakmile kapka dopadne do předformy, forma se shora uzavře dnem předformy. Lisovací razník se nyní pohybuje nahoru a tvaruje tak předformu a ústí. Jakmile je lisovací razník opět vytažen, je sklo předáno do končené formy. Na rozdíl od »metody dvakrát fuk se při lisofuku ústí vytvaruje nakonec.

Metoda sání a fuku

První plně automatický vyfukovací stroj na láhve vynalezl v roce 1903 americký inženýr Michael J. Owens. Tento stroj funguje na principu sání a fuku, to znamená, že se roztavená skleněná hmota nasaje do kovové formy a automaticky se odstřihne. V současnosti je tato metoda nahrazena lisofukem nebo úzkohrdlým lisofukem.

Metoda úzkohrdlý lisofuk

Tato forma výroby je variantou metody lisofuku.
Ještě v předformě se do tekuté skleněné hmoty vtlačí razník, což zajistí rovnoměrné a současně tenčí stěny obalu. Technologický přechod z tradiční metody na postup úzkohrdlý lisofuk umožnil výrobu tenkostěnných skleněných obalů – tedy vylehčeného skla. Další výhoda této metody: obal se rychleji ochlazuje, čímž se navyšuje výrobní kapacita.

Model tří pilířů udržitelnosti

Model tří pilířů trvale udržitelného rozvoje považuje za rovnocennou ekonomickou, ekologickou a sociální odpovědnost podniku nebo státu.

Obalové sklo

Tímto pojmem se rozumí všechny výrobky z dutého skla, které slouží k balení, skladování, konzervování a přepravě nápojů a jiných tekutin, potravin, chemických, farmaceutických a kosmetických látek.

Přírodní sklo

Surovina sklo se vyskytuje také v přírodě. Sklo vzniká, když se při velkém žáru, způsobeném například úderem blesku, sopečnými erupcemi nebo dopady meteoritů, křemičitý písek roztaví a následně ochladí. Tímto způsobem vznikají skleněné horniny jako fulgurit, obsidián a tektit.

Recyklace

Pojem recyklace pochází z anglického slova recycling, jež je odvozeno z řeckého kýklos (oběh) a latinské předpony re- (zpět, opět). Při recyklaci (opětovné využití, opětovná úprava) se znovu zhodnotí odpadové produkty nebo se jejich výchozí materiály upraví na sekundární suroviny. Cílem perspektivního oběhového hospodářství je, aby po skončení životnosti jednotlivého produktu došlo k opětovné plné integraci surovin do výroby.


Sklo koluje ve stoprocentně uzavřeném látkovém cyklu. Lze je bez jakékoli ztráty kvality nekonečně tvarovat na nové láhve a konzervové sklenice. Pro výrobu čirého a hnědého skla lze použít až 60 procent použitého skla a pro výrobu nového zeleného skla je to dokonce až 100 procent. Rozhodující je kvalita tříděného skla a jeho úprava.

Sklářská píšťala

Vynález tohoto zařízení znamenal revoluci v řemeslném umění výroby skla. Píšťala se skládá z 1,20 až 1,60 m dlouhé trubky s náústkem na jednom konci. Druhým koncem nabere sklář roztavené sklo a otáčí, válí a formuje ochlazovanou hmotu a fouká dovnitř vzduch. Od tohoto vynálezu v 1. století př. n. l. dokázali skláři vyrábět také tenkostěnné sklenice a vyfoukat je do nejrůznějších tvarů.

Sklo

Sklo je vyrobeno z přírodních surovin. Hlavní podíl má křemičitý písek (70%). Soda (14%) snižuje bod tavení křemičitého písku, vápenec a dolomit (14%) dodávají sklu tvrdost, lesk a trvanlivost. K tomu se ještě přidávají čeřicí přísady (2%).


Sklo je přírodní a neutrální surovina s vynikajícími vlastnostmi pro skladování vysoce kvalitních potravin a nápojů. Sklo nijak nereaguje s obsahem, neumožňuje žádnou migraci a chrání náplň jako trezor. Americký úřad pro dohled nad potravinami FDA klasifikuje sklo jako jediný obalový materiál, který je „zásadně bezpečný“ (Generally Recognized As Safe – GRAS).

Sociální udržitelnost

Jedním ze tří pilířů trvale udržitelného rozvoje je sociální odpovědnost. Stavebními kameny sociální udržitelnosti jsou dodržování korporátní politiky, závazný etický kodex, rozsáhlá bezpečnost a ochrana zdraví při práci, participativní styl vedení a splnění sociálních nároků zaměstnanců.

Studený úsek / horký úsek

Tyto pojmy označují začátek a konec výroby skla ve sklárně. Na horkém úseku, tedy na začátku, zahřívají plynové hořáky sklářský kmen z křemičitého písku, sody, vápence a střepů v tavicích vanách. Po vytvarování se lahve ochladí a na studeném úseku jsou podrobeny různým stupňům kontroly kvality.

Tavení

Horký úsek výroby skla znamená roztavení směsi. V tavicí vaně se směs z použitého skla a primárních surovin zahřeje na cca 1 600 stupňů Celsia.

Tavicí pece

V roce 1867 představuje Friedrich Siemens, plynový technik v Drážďanech, technickou novinku, která urychluje industrializaci výroby skla: nepřetržitě fungující vanovou pec. Vany se i dnes skládají z tavicí a pracovní části a jsou ve dne v noci bez přerušení v provozu. Milník pro strojní výrobu skleněných obalů.

Tvarování

Ze sklářských van nepřetržitě teče skleněná tavenina. Žhavé kapky skla se odstřihnou, zavedou do kanálků a vytvarují se do hrubých tvarů v předformách. V konečných formách dodá stlačený vzduch skleněným obalům jejich definitivní podobu. Sklo lze ve výrobě obalů tvarovat lisováním a foukáním.

Sklářská píšťala

Uhlíková stopa

Uhlíková stopa je ekologická veličina, která poskytuje informace o celkových emisích CO2 u jednotlivého produktu. Parametr vzniká pomocí modelu výpočtu ekologické bilance, který zohledňuje celý životní cyklus obalu od surovin až po recyklaci. Faktory výpočtu ve výrobě skla jsou: hmotnost skleněného obalu, podíl použitého skla ve výrobě, přepravní vzdálenost ke stáčírně, přeprava nákladním vozidlem nebo po železnici a národní recyklační kvóta.

Vlastní forma

Na rozdíl od standardní formy, kterou mohou používat všechny stáčírny, se vlastní formy vyvíjejí výhradně pro konkrétního zákazníka. Tvar, design a zušlechtění vznikají jako součást individuálního marketingového konceptu.

Vratné obaly

Vratné skleněné obaly jsou kvůli opakovanému plnění a mytí vystaveny většímu zatížení. Vyrábí se proto se silnějšími stěnami a vyšší hmotností. Sklo je ideální pro všechny druhy plnění a cykly vratných obalů. Dobře snáší velmi vysoké teploty, je tvarově stálé do cca 500 °C, a hodí se tak pro všechny běžné procesy plnění, jako stáčení studených a horkých produktů, pasterizaci, sterilní nebo aseptické plnění. Vratná láhev má životnost až 60 cyklů. 

Vylehčené sklo

Láhve z vylehčeného skla mají rovnoměrně tenčí stěny. Technologie vylehčeného skla zaručuje skleněné obaly s výrazně sníženou hmotností, které jsou však stejně stabilní a pevné jako jejich těžší varianty. Obalové sklo je v současnosti o cca 40 procent lehčí než před 20 lety. Zachovány zůstávají také ekologické výhody tradičně vyráběného skla. Vylehčené sklo šetří suroviny, hmotnost i náklady na přepravu.

Vícekapková výroba

Speciální výrobní zařízení, které umožňuje vyšší flexibilitu také při menších výrobních dávkách. Na jednom vícekapkovém sklářském tvarovacím stroji lze vyrábět současně dva skleněné obaly, v individuálních případech i více, které se liší tvarem a hmotností. Speciální třídicí stroj automaticky předává různé skleněné produkty k důkladné kontrole kvality produktů a balení.

Zušlechtění

Skleněné obaly získají díky různým formám zušlechtění svůj nezaměnitelný vzhled podporující marketingové strategie. Reliéfy, etiketování, lakování, sítotisk nebo sleeve etikety vytvoří z produktu prémiový obal.