Yurii Maruschak

Operátor výroby v dílně

Jsem hrdý na sklárnu v Gostomelu, kde pracuji od roku 1991. Také moje žena Hanna Bogdaniva zde pracovala. Naše mladá rodina tehdy žila na ubytovně továrny, která byla později přestavěna na bytový dům. Zde jsme se usadili, narodili se nám dcera a syn a zde jsme je vychovali. Pokud žijete ve stabilním prostředí, máte práci a slušnou mzdu, vše v životě a v rodině je v pořádku.

A všechno bylo v pořádku, dokud jsme na vlastní oči neviděli, co znamená "ruský mír". Největší obavy jsem měl o své děti a manželku. Věděl jsem, co je válka, protože můj nejlepší přítel sloužil v sovětské armádě v Náhorním Karabachu. Naše auta byla připravená a já jsem ihned navrhl, že opustíme město, ale všichni to odmítli. Dne 24. února jsem šel do práce. Když jsem se po směně vrátil domů, našel jsem svoji rodinu ve sklepě, kde se skrývali před blížícími se útoky vrtulníků, explozemi a požáry. Zkusili jsme se evakuovat, ale zvládli jsme dojet pouze na sídliště v Mykulyči, 20 km od Gostomelu. Potom vážně onemocněl můj vnuk a tak jsme se potřebovali okamžitě dostat do nemocnice. Napsali jsme na auto barvou rusky "děti", pověsili jsme bílé prostěradla místo vlajek a doufali, že projedeme, ale u prvního kontrolního stanoviště nás Rusové téměř postříleli, tak jsme se chtěli vrátit.

Dne 4. března mě informovali sousedé, že můj byt, navzdory jejich úsilí, úplně vyhořel. Nezbylo nic, dokonce i příčky a stěny se zřítily.

Poté, co jsem nechal svoji rodinu v Chmelnyckém, jsem se 11. května vrátil do práce, a to, co jsem viděl, mě šokovalo. Letecká bomba zasáhla naši dílnu a zničila všechno: tavicí vanu, stěny, strop... Už jsem neměl domov, továrna byla zničena, moje žena má rakovinu a válka trvá.

Továrna však začala s obnovou a já jsem začal shromažďovat dokumenty o ztrátě svého bytu. Bylo to obtížné, protože požár, při němž můj byt shořel, nebyl řádně zdokumentován. Velké díky patří Oleně Honcharenko, personalistce ve společnosti Vetropack Gostomel, za její pomoc a dobrosrdečnost. Dokázali jsme shromáždit všechny potřebné dokumenty během jednoho měsíce. Ani jsem nedoufal v tak velkou sumu! Měl jsem mnoho různých kontrol od různých státních institucí, ale kromě Vetropacku jsem neobdržel žádnou pomoc. Od nadace jsem dostal reálné peníze. Jsem vděčný svým kolegům ze skupiny Vetropack a Pavlu Prinkovi, generálnímu řediteli obchodní jednotky Vetropack Ukrajina a Moldavsko, za tuto naléhavě potřebnou pomoc. Ačkoli svůj domov v současné době nemohu z technických důvodů obnovit, mám peníze a čekám na vhodný čas. Vyjadřuji hluboký respekt všem, kteří pomáhají. Všechno bude dobré. Všechno znovu postavíme a moje žena se opět uzdraví.